Arnon Grunberg
E15,
2009-07-22
2009-07-22, E15

Arnon Grunberg nelítostně pitvá podstatu otcovství


Alan Benguivin

Hlavní postavou nejnovějšího románu Tirza nizozemského spisovatele Arnona Grunberga je redaktor překladové literatury Jörgen Hofmeester, jemuž se bortí svět. Manželka ani dospělé dcery na něj nejsou zvědavé a z práce je uvolněn pro nadbytečnost.

Výchozí situací románu je večírek na rozloučenou jeho mladší dcery Tirzy. Ta představí otci přítele, s nímž se chystá do Afriky na zkušenou, než nastoupí na vysokou. Když tak Hofmeester přichází o svůj poslední citový ostrůvek a opěrný bod, rozhodne se vydat po Tirziných stopách do Namibie.

Sám autor se vyjádřil, že hlavním tématem knihy je pro něj vztah otce a dcery. A příběh Hofmeesterovy rodiny nenechá nikoho chladným. Arogantní a hádavá manželka, která se vrací po letech nevysvětlené absence, se Grunbergovi skutečně povedla. I ostatní postavy jsou jako ze života. Druhá kapitola první části je možná tím nejlepším, co bylo kdy napsáno na poli manželské nenávisti a frustrace z překonaného vztahu, až upomíná na Hořký měsíc. Drsné verbální i bolestně sexuální scény dělají z této rodiny vše, jen ne vzorné bílé Nizozemce z vyšších vrstev.

Hofmeester navazuje na nekonečnou řadu slabošských otců v literatuře. Asi proto, že otcové jsou na rozdíl od ,,přirozených", byť třeba nepřítomných matek vždy svým způsobem podezřelí a musejí o svůj statut bojovat. ,,Muž je zosobnění hnusáren," hájí se, jakmile i on překročí svou roli.

Kniha se čte skvěle a antihrdinův vnitřní monolog, na němž je vystavěna, čtenáře nezatěžuje - forma kopíruje jeho duševní nejistotu. Dialogy působí přirozeně, jen občas trochu zdlouhavě (,,Je to tím, že jsme zestárli, proto se strachujeme o dítě. Protože jsme starý a nudíme se.") a někdy skřípe překlad (Hofmeester ,,disponuje sociálními dovednostmi", dívka se ptá při milostném aktu, zda se jí partner ,,zamlouvá").

Grunberg nepochybně překvapí všechny, kdo po knihách Statisté a Fantomová bolest čekali další vtipný kousek. Koho zajímá trefná autopsie jednoho rodinného osudu, přijde si na své. Jiným vyvstane na mysli Gideovo: ,,Rodiny, nenávidím vás!"